O NÁS
Slovo zakladetele
Mé jméno je Marek Kawecki. Už jako malý kluk jsem si přál najít místo, kde se lidé mohou setkávat, mluvit, smát se, filozofovat, trénovat a praktikovat jógu. Místo, kde jsou lidé napojeni na přírodu a mohou žít v souladu s okolím a sami se sebou. Prostor, kde by byla zdravá spiritualita součástí každodenního života, ale zároveň nebyla zneužívána k manipulaci nebo finančnímu profitu. Místo, kde bych našel vyšší lidské hodnoty. Takové místo jsem hledal dlouho, ale marně. Když jsem požádal o radu přátele, zatvářili se pobaveně a ťukali si na čelo. Ti ostatní byli ochotni mě poslat do psychiatrické léčebny.
Přesto jsem si svůj sen nenechal vymluvit, protože jsem celým svým tělem cítil, že toto zvláštní místo musím najít. Vydal jsem tedy se na pouť a po cestě potkal mnoho zajímavých lidí, knih, filosofii a míst. Všechny tyto podněty byly velice podobné mému záměru. Procestoval jsem veliký kus naší krásné planety a mnohokrát padl na kolena v úžasu před její krásou a dokonalostí. Zjistil jsem, že naše planeta je úžasné místo pro život. Ať už jsem se ocitl v mysteriózní přírodě na Islandu, v chladném Finsku, užíval si skvělou muziku v Dublinu, pozoroval delfíny na Kanárských ostrovech nebo cestoval a poznával Asii, vždy jsem potkal něco, co velice připomínalo to, co hledám. Ale jakoby se to jen mihlo, a pak zase zmizelo. Na mé životní pouti potkávám stovky duší, které rozumí tomu, co hledám, ale také hledají a neví, kde to něco vlastně je.
Když jsem necestoval, trávil jsem svůj volný čas studiem. Tak jako mnozí z vás jsem prošel stovky seminářů, prozkoumal buddhismus, konfucianismus, hinduismus, řeckou filosofii, jógu i tantru a viděl desítky inspirativních filmů. Četl jsem C. G. Junga, Dispenzu, Deidu, E. Tolleho. Měl jsem to štěstí se na malý okamžik setkat i s opravdovými mistry, jako Sahdguru nebo Don Miguel Ruiz. Tato zkušenost mi pomohla lépe pochopit a pojmenovat co je to, co hledám. Pochopil jsem, proč se to místo zjevuje, a pak zase mizí.
Došlo mi že, toto místo nikde nenajdu. Budu ho muset všude vytvořit sám. Když jsem se jako kluk vydával na tuto pouť, netušil jsem, že budu muset vyluštit kvantový rébus. A popravdě stálé ještě nemám klíče od kouzelného pokoje, ale našel jsem dveře a chci vám je ukázat.
Vznik Be Complete
Psal se rok 2017 a to byl důvod ke vzniku Be Complete. Be Complete je to místo, kde se dobří lidé setkávají a dělají dobré věci společně. A vzdájemně kultivují svoje "čtyři zdraví". Protože dobře fungující tělo a vyladěná mysl vám vždy pomohou lepé řešit jakoukoliv životní situaci. V roce 2021 se ke mně přidala úžasná žena Soňa Kawecki. Je mi oporou a pomáhá vidět to, co mi může unikat. Později, v roce 2023 se přidali Marta Píchová a Jiří Veltruský a stali se tak jádrem Be Complete. V roce 2024 jsme začali přijímat další šikovné lidi do rozšířeného pracovního týmu. Prvním z nich je Nikola Makalouš.
Společně pro vás připravujeme srozumitelný obsah a program, který má za cíl naučit vás, jak v sobě najít klid, lásku a koherenci těla a mysli. To vám přinese soulad vašich vztahů a naplní život smíchem a pohodou.
Be Complete nabírá nové členy a lektory každý den. Vzájemně si vyměňujeme zkušenosti a obohacujeme se novými technikami. Pokud jste také na pouti a hledáte smysluplnější a naplněnější život, podpůrnou komunitu lidí nebo jen máte chuť se občas potkat, pak jste našli, to co hledáte.
Na tomto webu najdete informace o zdravém cvičení, cestování, terapii a mnoho dalšího. Registrovaní členové zde mohou inzerovat i své vlastní aktivity.
Nezáleží na tom, jakou zkušenost si nakonec vyberete.
Protože vším, co s námi podniknete, se podílíte na tom, aby Prostor Be Complete zůstal reálným místem a svítil na cestu všem kolemjdoucím. A tím se stáváte součástí spolku Be Complete.
Přesto, že jsem tento příběh začal mou cestou, dnes už to není o mně, ale o nás.
Děkuji, že jste s námi a přeji mnoho zábavy!
Váš tým Be Complete!
Mé jméno je Marta Píchová.
Hledám to už od dětství. Své první propojení s tím “pravým” jsem zažívala v sedmi letech, kdy jsem cítila silné napojení na zvířata. Nejsilnější vazbu jsem měla na koně a na opice. Cítila jsem zvláštní kouzlo, které vycházelo z jejich očí, z jejich těl, z jejich přirozenosti. Všimla jsem si, že podobné propojení se zvířaty mají indiáni. Úcta a respekt, kterou jim tito lidé v příbězích prokazovali na mě silně zapůsobila. Snažila jsem se o nich dohledat vše, co pro mě bylo dostupné. Čerpala jsem z jedné populárně naučné knihy, tátových starých časopisů ABC a díla Karla Maye. Pochopila jsem, že zvíře, které zabijí, zabijí, aby sami přežili. Komunikují s ním a ono to chápe. Všechny části jeho těla potom využijí, a tím mu prokazují respekt. Dávalo mi to smysl. Chtěla jsem být jako oni. Sbírala jsem pírka v lesích i na sídlišti a přemluvila jsem mámu, aby mi ušila oblek s třásněma. Učila jsem se lesní moudrosti v přírodě, od rodičů, na táborech a z knih E.A.Setona.
V jedenácti jsem chtěla poznat Boha. Přála jsem si slyšet hlasy jako Johanka z Arku. Doufala jsem, že jednoho dne promluví i ke mě a poví mi, jaký je můj úkol. Možná povedu vojsko jako ona. Šla jsem tedy po jejích stopách. Přemluvila jsem tátu, abychom jeli do její rodné vesnice Domrémy a do Remeše. Zpívala jsem písně z muzikálu a kazeta ve walkmanu se neúnavně otáčela. Bůh na mě ne a ne promluvit. Začala jsem tedy mluvit já s ním. Vybrala jsem si jeho syna, Ježíše, jako symbol svátosti, kterou jsem v sobě cítila. Jeho příběh na mě působil vznešeným dojmem. Oslavám jeho narození i smrti se věnovala značná pozornost a bylo možné se s ním potkat v každém kostele. Děkovala jsem mu a prosila jsem ho. Prosila jsem Ježíše každý večer před spaním, ať nikdo z naší rodiny nikdy nezemře. Věřila jsem, že dokáže zabránit smrti.
Děda zemřel, když mi bylo čtrnáct. Nečekala jsem to. Zhroutil se mi svět. Víra v moje modlitby a zázraky byla otřesena. Prožívala jsem hluboký a drásavý smutek ze ztráty milované osoby. Myšlenka na to, že už s ním nikdy v životě nezažiju žádnou legraci mě ubíjela. Máma viděla jak pláču, jak si trhám vlasy. Přinesla mi knížku. Začala jsem číst Raymonda Moodyho. Zážitky blízké smrti ve mě probudily zájem o změněné stavy vědomí. Přišli ke mě beatníci. Cestovala jsem Spojenými Státy napříč tam a zpátky spolu s Kerouacem a jeho přáteli. Jezdila jsem s nima v autech a v zakouřených klubech poslouchala bebop. Nechávala jsem se unášet přívalem slov, která popisovala život, tak ryzí, jaký opravdu je.
Látky měnící vědomí jsem vyzkoušela všechny dostupné. Zajímala mě psychedelika a brány, které otevírají. Kam vedou tyhle brány? Co se tam skrývá za tajemství? Proč jsou ty látky zakázané? Co to je transpersonální psychologie a jaké je využití psychedelik v terapii? Jako oběť mému zapálenému zkoumání padl můj dlouholetý vztah. Osudová láska se ukázala jako jen jeden z možných scénářů. Přečetla jsem toho spoustu. Zažila jsem i tu blízkost smrti a přestala jsem se jí bát. Děda přišel ve snu a říkal, že není vůbec mrtvej. Teď už vím, že je pořád tady, ale byla to dlouhá cesta k takovému uvědomění. Až dnes doopravdy chápu, co to znamená, a mám své předky v opravdové úctě.
Našla jsem duši, která je ze stejné šarže jako já. Je stejně zvídavá a občas zmatená. Hledáme už osm let spolu a někdy každý sám. Narodila se nám nádherná dcera. Ona je darem z nebes, božským zrcadlem a kočičí královnou. Učí nás žít v pohádce i po hádce. Žila jsem s ní nějaký čas sama a to byla doba, kdy jsem se propojila se svým ženstvím. Objevila jsem, že vedle neohroženého vnitřního muže je ve mě i zranitelná žena. Začala jsem s ní komunikovat a hýčkat ji. Přišla jsem na to, co jí chybělo, a zjistila jsem, že jí to můžu dát. Totiž laskavou pozornost sama sobě.
Péči svému tělu,
výživu své mysli,
lásku bližním
a důvěru tomu, co nás přesahuje.
Čtyři živly.
Čtyři světové strany.
Čtyři roční období.
Čtyři typy zdraví.
Mají své specifické kvality, vyvolávají v nás určitý pocit a různé asociace. Fungují i jednotlivě, ale opravdový smysl pochopíme až jejich spojením. Je to jedno.
4=1
Hail Eris